Příčky - nekonečný příběh

V první řadě mě nepříjemně překvapila kvalita tvárnic (pravděpodobně páteční směna), v druhé řadě toto nepříjemné překvapení velmi rychle smazal přístup stavebnin Stapox a obchodního zástupce výrobce Porfix, kdy mi nabídli, že mám dát poškozené tvárnice bokem a že mi je odečtou. Palec nahoru. S tvárnicemi se pracovalo velmi dobře, kdybych neřešil milimetrové vertikální odchylky, tak bych byl i mnohem rychlejší. Vodorovnou rovinu jsem neřešil, nebylo proč. Soused, co dostavěl v létě, mi nabídl za odvoz vápenopískové tvárnice (příčkovky systému KM Beta Sendwix), tak jsem toho využil a postavil z nich příčku mezi ložnicí a dětským pokojem. S tímto materiálem se pracovalo velmi dobře. Vzhledem k výstavbě bych ho jistě preferoval před porobetonem, ale co se týká následných prací (rozvody), tak to už si nedokážu představit, co to musí být za očistec. Ještě bych si měl u někoho vyzkoušet cihlové tvárnice, abych měl konečné porovnání mezi materiály.  Na překlady bylo využito úhelníků ze starého domu. Podle kvality materiálu si myslím, že budou dělat překlady i v následujících domech následujících generací. V podkroví ovšem úhelníky došly, tak po prozkoumání originálních překladů pro porobetonové systémy jsem našel náhradní řešení a rozhodl si je vyrobit sám. Zkuste to se mnou. Co budeme potřebovat na tři překlady? Šest tvárnic Ytong v odpovídající šířce (jsou delší než Porfix - mají 600 mm), cca 25 l betonu, betonářkou výztuž, velkou flexu, majzlík a kladivo. Vezmeme chuť do práce a nadšení pro improvizaci. Diamantový kotouč zařízneme do tvárnice, následně opatrně brusku položíme na bok a jdeme si pro respirátor a brýle. Nyní již kromě chuti do práce máme v ústech i chuť Ytongu. Proto vydatně podlejeme vhodným nápojem, ideálně obohaceným o stopové množství chmele. V tvárnici uděláme dva podélné zářezy, které se poušíme vysekat tak, aby z tvárnic něco zbylo. Tvárnice k sobě přilepíme lepidlem, vložíme výztuž a nalijeme do nich beton. Asi za týden jdeme shánět někoho, kdo nám je pomůže zdvihnout. Protože jsme nový portál vyrobili sami, tak na závěr otevřeme další vhodný nápoj, samolibě si své dílo prohlížíme a sami se chválíme (protože když se nepochválíme sami, tak to nikdo jiný za nás neudělá). Jako správný společenský vlk samotář jsem po chvílích vyzdíval sám. Jelikož tato etapa byla v září, tak se do stavby ještě montovalo vinobraní a jiné činnosti. Když vynechám různé výmluvy, tak musím uznat, že jako zedník jsem pomalý, ale na druhou stranu jsem se svým dílem spokojen. Celkem mi to zabralo 240 hodin. Kdybych si pozval zedníky, bylo by to rychleji? Bylo! Tak hurá na rozvody elektřiny, už jsem si koupil knihu...