Hurá, máme stavební povolení!

Naštěstí nám naše projektantka sepsala vše, co musíme sehnat, tak jsme šli pěkně podle seznamu a položek rychle ubývalo. Když už jsme konečně měli dojem, že jsme sehnali vše, vydali jsme se, zatím ještě vesele, na stavební úřad. Hrdě jsme vyložili stoh spisů na stůl a čekali, až se tím pan úředník probere. Úsměv nám zmizel až při větě "A stavební dozor?" "Noo, to nemáme." "Tak přijďte, až ho seženete, bez toho vám to vzít nemůžu." Okeeey, jdeme hledat. Můj strýc pracuje u firmy, která staví mosty a po tom, co jsem se zmínila, co nám chybí, domluvil nám jeho kamaráda, stavbyvedoucího. Takže již s razítkem jsme znovu triumfálně razili na stavební úřad. "Takže dozor již máte?" a my s úsměvěm odvětili "Jasně, to byla maličkost." Pan úředník se ale moc neusmíval při pohledu na kulaté razítko s nápisem "Autorizovaný technik pro mosty a inženýrské konstrukce, pozemní stavby". Řekl nám, že nám to nebude moci uznat, protože to není technik pro rodinné domy. Musím říct, že mě opravdu nenapadlo, že rodinný dům není pozemní stavba. Když viděl přítelův pohled "jestli to myslíš vážně, tak po tobě asi skočím", zavolal pro ověření kolegovi z jiného stavebního úřadu. "Tak máte štěstí, máte dům do 150 m² a můžete tedy pána mít jako stavební dozor, ale dřív, jak za 14 dní se k tomu nedostanu, podívejte na ty haldy projektů, co tady mám". Za tři týdny nám pán volal, že máme hotovo a stavební povolení leží u něj na stole. Hurááá! Ještě jsme byli vděční, že nás pan úřadník vzal na řadu dřív, jinak bychom čekali podstaně déle. Stavební povolení visí na plotě, můžeme začít "sundávat" střechu. Odvoz a likvidaci tašek nám zajistil soused, který si přistavil traktorem valník a použil je na vysypání a zpevnění cesty. Za půl dne byly tašky dole a pustili jsme se do trámů a latí. Povolali jsme posily... kamarády, rodiče, strýce, bráchy a práce šla velice rychle od ruky.  Bohužel nebo možná bohudík se opět potvrdilo tvrzení o "skrytých vadách". Ze začátku jsme si mysleli, že zvýšíme podkroví, uděláme nové stropy a dáme novou střechu. Poté se ukázalo, že příčky jsou křivé jak úsměv politika a musí také dolu. No nic, to ještě zvládneme. Po konzultaci s prvním zedníkem jsme rozhodli, že dolu půjde čelní stěna, která je ve starší části domu. No dobře, může se stát. Po konzultaci s druhým zedníkem jsme již souhlasili se zbouráním celé první místnosti. Třetí zedník, kterého jsme si nakonec i vybrali ke stavbě domu, nám doporučil zbourat půlku domu, tedy celou "starou část". A ponechat pouze "novější" přístavbu. Svědčí o tom i rozebírání zdí, kde nebyla potřeba sbíječka a jen jsme odebírali jednu cihlu po druhé. Místo malty byla mezi cihlama hlína, písek nebo něco na ten způsob. Nakonec rozhodla "rada starších" ve složení naši tátové a strýc zedník, že ponechání jedné staré místnosti nemá cenu. V současné době nám "stojí" na pozemku jen základové deska a začínáme od znovu. Nakonec přiznávám, že je to asi to nejlepší, co jsme mohli udělat. Když koukám zpětně na tu práci co jsme tam nechali, měli jsme to srovnat rovnou. Takže teď nás čeká už jen lepší a lepší práce. V první řadě přelití základové desky novým betonem. Předchozí majitelé nám tvrdili, že nové betony dělali oni, takže nejsou potřeba. No, být oni, tak se tím moc nechlubím. Beton se rozpadl sám, jelikož použili jako izolaci obyčejný igelit.