Montáž masivních dveří z Polska: když milimetr sem, milimetr tam není detail

Musím říct, že dveře od polského výrobce Radex mě mile překvapily. Jsou opravdu pěkné a co se mi obzvlášť líbí, je kombinace borovicového masivu a silné dýhy, díky které působí elegantně a přitom stále přírodně. Výrobce má na internetu bohatý výběr modelů, ale u nás je nabízí pouze Hornbach – a to jen dva druhy. Takže jsem musel vzít zavděk tím, co bylo skladem.

Před nákupem jsem byl však předem varován: „Vem si s sebou vodováhu a koukej pečlivě vybírat!“ A opravdu – některé kusy byly lehce prohnuté, jiné měly drobné deformace nebo kosmetické vady. Kontrola přímo na prodejně je tedy krok, který se fakt vyplatí. Nechal jsem si postupně sundat asi deset kusů a z nich pak vybral ty nejrovnější. Po téhle zkušenosti jsem zavrhl původní plán dokoupit další styl dveří online přímo od Radexu – člověk si prostě musí sáhnout.

Výběr zárubní a povrchová úprava

Aby vše ladilo, sáhl jsem ke dveřím po rámových zárubních z borovice – rovněž masiv. Jsou běžně k sehnání ve většině hobby marketů. Po porovnání nabídky padla volba na Bauhaus, kde byly zárubně ve vizuálně lepším stavu – bez smolných fleků, výrazných suků nebo jiných vad. Na pohled skoro nerozeznatelné od dýhovaných dveří – zkrátka žádný suk do oka.

Dveře i zárubně jsem nejdřív namořil do odstínu „pinie“ a po zaschnutí následoval nátěr tvrdým voskovým olejem Osmo. Je to kvalitní nátěr s dlouhou životností a skvělou ochranou, ale cenově už trochu v jiné lize. Pro srovnání jsem pak ošetřil další kusy olejem od Sokratu – výsledek prakticky stejný, ale za zlomek ceny.

Do budoucna bych šel rovnou do tonovaného tvrdého voskového oleje, který spojuje barvu i ochranu v jednom – odpadá moření. Vyzkoušel jsem tonovaný olej Remmers a ten mi přišel jako ideální volba – poloviční cena oproti Osmo, dostupný v odstínech a drží parádně. Doporučuju všema deseti.

Montáž probíhala po etapách, takže jsem si musel hlídat, aby všechny kusy dostaly stejnou péči. Odstín i struktura povrchu tak zůstaly v celém domě jednotné.

Moření jsem prováděl houbičkovým štětcem – v tenké vrstvě a ideálně jedním tahem. Dýha je na přemokření citlivá, může se zvednout nebo zvlnit. Po zaschnutí následovalo dvouvrstvé olejování s jemným mezibroušením.

Montáž zárubní krok za krokem

Jakmile byl povrch hotový, šlo se na montáž. Zárubeň jsem si nasucho složil, srovnal a oblepil papírovou páskou kvůli ochraně při manipulaci. Pak jsem ji usadil do stavebního otvoru a pomocí vodováhy a úhelníku doladil do roviny.

Mezery mezi zárubní a stěnou jsem vyplnil nízkoexpanzní PU pěnou, průběžně jsem kontroloval svislici i pravý úhel. Aby si rám udržel geometrii, vložil jsem mezi svislé části dřevěné rozpěrky – přesně na šířku vnitřního otvoru.

Po vytvrzení pěny jsem přebytky seřízl a zárubeň kotvil do zdiva vruty. Otvory po vrutech jsem zakryl borovicovými krytkami sladěnými s odstínem moření. Spáry mezi omítkou a zárubní jsem přetmelil štukovým tmelem – dá se přebrousit i přetřít, takže finální vzhled je čistý.

Osazení dveří a ladění nepřesností

U masivních dveří – obzvlášť těch cenově dostupnějších – je potřeba počítat s tím, že ne každý kus bude zcela rovný. Přes pečlivý výběr se mi stalo, že některé dveře po zavěšení nešly plynule otevírat, nebo se úplně nedovíraly. Řešil jsem to nastavením pantů. U některých kusů bylo třeba panty lehce přibrousit, aby dveře dobře lícovaly a nezadrhávaly o rám.

Původně jsem přemýšlel o výměně standardních pantů za štelovací – ulehčily by montáž i pozdější seřizování. Nakonec jsem ale, kvůli úspoře, zůstal u těch původních a doladil vše ručně. Přesto bych štelovací panty doporučil – i když vyžadují nové otvory, výsledek stojí za to. Já to vzal stylem „nejdřív zkusit doladit, a když to nepůjde, panty vyměnit“.

Po všech úpravách dveře fungují jak mají – plynule se zavírají a drží nastavení i po několika měsících. Jeden pár mám dokonce v koupelně, a ani tam zatím nezaznamenaly známky vlhkostní únavy. Voskový olej se ukázal jako odolný i v těchto podmínkách.

Další výhoda oleje? Snadná oprava. Poškozený povrch stačí přebrousit a přetřít – nová vrstva se krásně slije se starou a nikdo nic nepozná.

Speciální případ: protipožární dveře v garáži

V přízemí, směrem do garáže, byly podle stavebního povolení předepsané protipožární dveře s brano zavíračem. Tady už nešlo o masiv z Polska, ale o kovovou zárubeň osazenou do betonu a vypěněnou speciální protipožární pěnou. Zvolil jsem dveře Solodor s fóliovaným povrchem, které splňují všechny požární požadavky. Nejsou sice tak hezké jako masivky, ale co se týče bezpečnosti, je to jasná volba.

Orientační náklady na jedny dveře 80 uvedené níže.