Vyklízení domu a okolí.

Do konce roku zahradu vyčistit a maximálně zjednodušit, kvůli snadné údržbě. Příští rok na ní nebude čas. To se budeme plně věnovat domu. Všechno nepotřebné bez milosti vyhodit. Vytvořit si zázemí (dílničku) zároveň i pro skladování nářadí a materiálu. Vzal jsem kosu, se kterou jsem se vždycky chtěl pořádně naučit, brousek a pustil jsem se do práce. Za domem to šlo dobře, většinou tam byly jen kopřivy, nebo řídká tráva. Každou chvíli jsem však našel nějaký „poklad“, nebo kámen, takže jsem začal současně tvořit hromádky odpadu. První úkol byl prokousat se ke kompostu, který byl na druhém konci zahrady (cca 60 metrů). Byla to neuvěřitelná dřina. Hustá přerostlá tráva, místy zaschlá, lehlá, velmi zacuchaná, se motala kolem kosy jako provazy. Nakonec jsem to dokázal, a kompost jsem našel. Ale vzhledem k pracnosti a stráveném času jsem se nakonec rozhodl povolat tátu se zahradním trakrůrkem. Když jsem viděl, jak směle se traktor zakousl do trávy a bez námahy za 15 minut udělal to, co já za týden (v součtu cca 8 hodin) jsem kosu odložil a se slovy: „pokrok nezastavíš“ jsem se chopil krovinořezu, který přijel se zahradním traktůrkem a začal vysekávat to, kam se traktor nedostal. Byla to úplně jiná práce. Za 4 hodiny byla celá 2000 metrová zahrada nahrubo posekaná z nejhoršího. Uznávám: srdcaření s kosou byl nesmysl.  Od našich jsem dostal starší sekačku, se kterou jsem musel v průběhu času ještě dvakrát pracněji posekat. Stále nějaké kameny, díry, nepořádek, Ale další sekání už byl relax. Všechny porosty, které se nám nelíbily, nebo moc překážely jsme zlikvidovali. Zahrada neuvěřitelně prokoukla. Pořád je na ní co dělat, ale to hlavní, že se dá bez problémů za jedno odpoledne posekat, bylo splněno. Ještě našetřit časem na zahradní traktor a nebude to mít chybu Začali jsme vyklízet dům. Půda byla plná krabic s různými věcmi. Všechno jsme třídili. Některých věcí nám bylo líto vyhodit (například nikdy nepoužité čajové servisy a broušená skla, tak je Lenča nafotila a prodala. Na odvážení odpadu jsme zvolili sice nejlevnější, ale asi i nejpracnější variantu: Vozík za auto a hurá do sběrného dvora, který byl pro místní zdarma. Nepočítal jsem to, ale když řeknu, že jsme v průběhu dvou měsíců byli ve sběrném dvoře s totálně narvanou károu 20x, asi nebudu daleko od pravdy. Myslel jsem, že to nikdy neskončí. Všechno dřevo (hlavně palety), které jsem našel a nebylo torálně shnilé jsem rozřezal a uložil do skladu dřeva. Alespoň ho zužitkuju pro zimní temperování domu. Snažil jsem se vše, co by bylo možné použít na stavbě, zachovat. Zachránil jsem však takto jen cca 5% z celkového objemu věcí. Při vyklízení přístavků jsem hrozně špačkoval. Předchozí majitelé měli takovou zvláštní „zálibu“ všechno zateplovat. Takže všude všechno pobité kobercem, mirelonem, nebo polystyrenem. Ale nikdy celý objekt. Vždycky jen třeba půlku. Asi aby tam nebylo moc horko. Samozřejmně se v tom držely myši, takže si asi umíte představit ten specicický „myšinec smrad“. Takto pečlivě dbali na izolování dílny a kůlny vzadu v zahradě (bývalý včelín), ale to že nad místnostmi kde spali, izolovala jen omítka stropu s prkny, vzduchová mezera a záklop z dalších prken a jiného deskového materiálu je moc netrápilo. I když v zimě to muselo být dosti znát. Ale to předbíhám… Každopádně jsme to zvládli a doufám, že tohle byla naše poslední vyklízecí akce takového rozměru. Mrzí mě, že jsem v tom shonu vůbec nefotil průběh uklízení. Při dalších akcích na to budu muset více myslet. Co se týká nákladů, tak ty byly jen v podobě nafty do auta a do sekaček. Pro vytvoření zázemí jsem se rozhodl využít dílnu stojící za domem. Až si časem postavím novou dílnu, přijde tato spolu s vedle stojící garáží strhnout. Ale nyní ještě dobře poslouží. Mohu tam mít pod zámkem všechny věci a nářadí pro stavbu ale i zázemí, kde budu moci například opravit sekačku, nařít prkno, nebo uříznout kus železa. Nehledě na to, že nová nebude hned, takže počítám s tím, že tuhle dílnu budu používat i nějaký čas po nastěhování do domu. Proto jsem se rozhodl obětovat jí poměrně dost času. Super je, že je do ní přivedena elektřina (i 380V).  Všechny věci, které jsem na vytvoření vybavení dílny použil, jsou zachráněné věci z domu, nebo to jsou různé zbytky, které se mi válely doma. Největší náklady byly na spojovací materiál  pro sestavení ponku (cca 100 korun). V dílně jsem před nastěhováním zakryl strařidelné trámy stropu (starou krytinou podlahy v domě - sololitem) a vybílil zbybky bílých barev z malování doma (kvůli světlu). Ještě taková zajímavost z dílny: je tam rádoby nově udělaná podlaha. Když tam člověk vejde hned od dveří cítí, jak jde prudce z kopce. To ale není vše. Když jsem vyndaval starý nábytek, musel jsem ho vytrhat. Byl zabetonovaný v té podlaze. Jako že je někdo líný odtáhnout skříň od stěny při malování, to ještě pochopím (i když je to taky čuňárna), ale že někdo nevyklidí dílnu při dělání nové podlahy…no...to jsem si mohl hlavu ukroutit.  Pro ukládání většího materiálu bude sloužit již zmíněný včelín vzadu v zahradě. Původně byl přístup jen malými dveřmi z boku. Srhl příšernou stěnu vytvořenou z palet a ulehčil jsem tím celé konstrukci. Uboural jsem podezdívku pod touto stěnou a vytvořil tím přístup po celé délce. Bylo nutné vyměnit trámy, na kterých stála střecha. Vybetonoval jsem proto nové patky pro usazení trámů. Trámy mi věnoval táta, co mu zbyly ze stavby kůlny. Vznikl z toho takový zděný přístřešek s malou místností z boku. Na věci nebude pršet… teda alespoň ne moc. Podchycené to máme, tak přejděme na to zajímavější – samotná rekonstrukce domu. Aby to celé mělo hlavu a patu, musíme začít projektem. Ale o tom v dalším článku.