Rozhovor s architektkou Karolínou Reslerovou - jak najít svůj styl a zařídit vkusný interiér

Člověk by se měl cítit dobře ve své kůži. To platí pro oblečení stejně jako pro interiér. Kdo se ještě nezná, musí víc pozorovat místa, na kterých je mu dobře, naslouchat a uvědomit si určité souvislosti mezi sebou a okolím. Já doporučuji internetový kvíz Find Your Style, což je hra, kde se můžete poznat podstatně rychleji a zjistit, jak se váš oblíbený styl jmenuje, z čeho se tvoří a kde se ty věci třeba dají koupit.

Najděte si inspirace.  Vytvořte si silnou vizi, jak má váš budoucí interiér vypadat. Barvy, materiály, styl, nábytek a doplňky. Nemusíte mít strach, že někoho kopírujete, protože každý člověk přinese do všeho něco autentického ze sebe. Berte to spíš jako proces objevování a prožívání. Interiér se skládá z velkého množství položek a proto další důležitý krok je rozpočet. Tabulka, kde si ke svým položkám určíte maximální cenu a hlídáte, aby součet nikam neujel. Takhle pracují i velmi bohatí lidé. A protože interiér budete skládat dlouho je nejlepší rada je neuhnout, vytrvat, počkat si až budu mít prostředky i na ten poslední chybějící vysněný designový kousek. Ono to nakonec tak dlouho zase netrvá a ten pocit z krásného dokončeného interiéru se rovná téměř věčné blaženosti.

Je několik zlatých pravidel. Nekombinujte například příliš mnoho kovů v jedné místnosti. Nerezové nářadí u krbu, černý krb, chromové nohy od sedačky, mosazná klika a nakonec hliníkové madla na nábytku rozhodně domácí pohodu nepodpoří. To platí dvojnásobně o dřevu. Další skvělé pravidlo je nekombinovat příliš mnoho textur nebo grafických vzorů, protože si vzájemně konkurují. K cihlové zdi bude tapeta s grafickým vzorem už moc. Buď to, nebo to. U práce s barvami si zase představte, že sedíte u klavíru a zahrajete jeden plný, silný akord. Většinou se skládá ze tří až čtyř tónů a to je i můj doporučený počet barev pro interiér.

Zkušenost, odvaha, prostředky a především nedělání kompromisů. To jsou klíče k úspěchu pro ten nejvyšší ´level´, jak jej známe od lidí jako je třeba Axel Vervoordt nebo Marie Olsson Nylander. U nás pro takovou úroveň bydlení ještě nedozrála klientela, i když si myslím, že na straně designérů je již řada lidí na takovou práci připravená.

Rozhodně! Jednak to šetří místem, reálně takový byt +kk může být až o 10m² menší než stejný v kategorii +1, což při dnešních cenách nemovitostí může být až půl milionu méně, ale hlavně to napomáhá rodině být pohromadě. Žena přeci není služka v nějaké komůrce. Kuchyň „profíka“ je něco jiného. Tu bychom vždy oddělili od obýváku.

Tapety jsou obrovský svět sám pro sebe. Tady platí to pravidlo, že čím výraznější tapeta, tím je potřeba mít její okolí více neutrální. Tapeta, která je jenom jemná nebo jenom barva podle mě postrádá smysl. Takovou lze nahradit malbou. Obecně je potřeba upozornit na to, že tapeta patří do stylových nebo rustikálnějších interiérů jako je English Cottage nebo La Provence. Svoje místo má i ve Skandinávii.

Méně věcí je někdy více. Když se podíváte na styling od zkušených designérů máte vždy pocit útulnosti a při tom vidíte jen několik často i nesourodých předmětů v hezké prostorové kompozici. Udělejte to stejně. Začněte vždy tím, že než nějakou věc koupíte, tak dvě vyhodíte. Češi jsou dobří v hokeji, ale ještě lepší v ukládání věcí. (Sama právě zachraňuji nádobí po babičce, i když moje kuchyň nesnese už ani hrnek navíc). Nechte věci přijít a zase odejít. Bude vám lépe a to je ten pocit, který vlastně všichni doma hledáme.

Interiér vzniká ve čtyřech vrstvách.  Tou první je dispozičního řešení stavby. Když někde překáží stěna nebo roh tak ani dobrá tapeta ani žádné jiné voodoo tohle nenapraví. Dobrý interiér může sice vzniknout i ve špatné stavbě, ale máme raději, když se tvoří v kvalitní budově a tím nemyslím ze železobetonu. Druhé vrstvě říkáme „zařaditelnost“. Tady to je hlavně o funkci, rozměrech, ergonomii nábytku. Vše musí fungovat lednice vlevo, dřez vpravo, dvě umyvadla pro děti atd. Z de ještě nehraje roli styl a materiály. To je až třetí vrstva. Fungující řešení se „oblékne“ do vašich oblíbených barev, tvarů, materiálů a konkrétních kousků nábytku. Čtvrtá vrstva je styling. Svět doplňků, dekorací a kompozice. Nakonec člověk v podstatě vnímá hlavně tuhle vrstvu krásně nafocenou na sociálních sítích a tištěných materiálech. Stylista tak svým způsobem slízne smetanu za všechnu dobře odvedenou práci před ním.

Koho baví nakupování, focení, blogování, sociální sítě a má radost, když za den mluví fyzicky s padesáti lidmi, měl by vážně uvažovat o kariéře stylisty. Koho baví hledat a napravovat problémy, bourat předsudky, provokovat a inovovat, vypije strašně moc kávy, a přitom není moc vidět, měl by být architekt. Práce bytového architekta předchází práci stylisty. My se snažíme oba ty světy propojit do jedné služby, je to náročný týmový úkol. Jako když skládáte Lamborghini. Nelze být asi dobrý stylista i architekt zároveň v jedné osobě. To by byl člověk Jimi Hendrix svého oboru. Nás je dvanáct a máme se co ohánět. Home staging je služba pro klienty, kteří nemají čas, tedy vůbec čas řešit svůj interiér, ale při tom mají vysoké nároky na kvalitu bydlení. Těm se jejich nemovitost zařídí až do úrovně příborů a čisticích prostředků v kuchyni. Je to něco jako hotelová služba. O nic se nestaráte a bydlíte. Je to pak trochu neosobní život a my si to užijeme možná víc než ten klient.