Zdění a věnec

Hned po vyzrání betonu jsme se totiž pustili do hydroizolace a následného zdění obvodových a vnitřních nosných zdí. Jelikož nejsem ani trochu zastáncem porobetonového zdiva, byl jsem hned od začátku rozhodnutý pro klasickou pálenou cihlu. Zároveň jsem ale nechtěl zateplovat, takže relativně jasnou volbou byla cihla Porotherm 440 mm Dryfix, tedy zděná na pěnu. Založeno však bylo na cihlu 300 mm, což bylo navrženo přímo z Wienerbergeru, nicméně dnes bych volil spíše 365 mm. Vzniknul tím odskok a přesah zdi směrem ven, který byl následně dotažen obvodovým zateplením základů v tloušťce 80 mm. To se provádělo až po dokončení střechy, nicméně zde přiložím také fotky. V té souvislosti totiž došlo i na obkopání celého obvodu minibagrem, nalepil se soklový polysteren 30+50 mm a nakotvil do zdiva. Použito bylo lepidlo a plastové hmoždinky. Zpětně musím říci, že lepidlo nic moc. Škoda, že jsem nepoužil pěnu, ze zkušenosti drží lépe a lépe se dorovnávají nerovnosti na zdivu. Následně se natáhla nopová folie až na úroveň čisté podlahy, tedy po vrch první řady zdiva a udělala se drenáž kolem domů + dešťová kanalizace. Tahle etapa se zvládala nějak souběžně při budování vazby. Abych se ale vrátil ke zdění. Po cca týdnu kropení desky jsem začal po obvodu natírat penetraci a na druhý den jsme s tchánem natavovali lepenku. Vždy pásy 1 m s přesahem 10 cm přes hranu základovky. Za jedno odpoledne jsme v pohodě zvládli celý obvod a já ještě večer za pomoci nivelačního přístroje začal zkoumat výškové rozdíly rohů a rozměřovat úhly. V té době jsem zvažoval využít možnosti založení stavby od Wienerbergeru, pak mi ale bylo sděleno, že cena této služby je 2500 Kč a spočívá v podstatě v založení rohů a v žádném případě se za ten den nestihne celý obvod domu, tedy alespoň né v našem případě (obvod cca 64 m). Shodou okolností mi paní ve stavebninách říkala, že k odebranému materiálu si mohu půjčit zakládací sadu zdarma. Nivelační přístroj jsem měl, tak jsem to prostě zkusil. Prošel jsem si technické listy a nějaké postupy na internetu a druhý den povolal bráchu na pomoc. Den začal v 5:30 ráno, kdy mi ze stavebnin volal řidič, že mi veze první várku cihel + zakládací maltu. Po 6 hodině bylo vše složeno hydraulickou rukou na desku a v 7 hodin už jsme míchali první várku malty. Za pomoci zakládací sady to šlo velice dobře, prvních pár metrů jsme se to učili a pak už to bylo pohoda. Zakládali jsme cihly přímo do zavlhlé malty, což se osvědčilo - jen vychytat správnou konzistenci. A jak se dařilo? V 17 hodin jsme měli obvod hotový. A jelikož jsem byl nedočkavý, hned druhý den se už pokračovalo zděním dalších řad, tentokrát už v tloušťce 440 mm a na pěnu. To už šlo velmi dobře a hlavně rychle. Zdění na pěnu je krásná práce. Využil jsem všech doplňkových cihel Porotherm, takže se i špalety a rohy dělaly velmi čistě. Navíc jsem měl zdi napočítané přesně na rozměr cihel, takže kromě jednoho rohu se vlastně nikde nic neřezalo. Zdění tedy šlo tak rychle, že jsme asi 2x museli čekat na závoz cihel. Auto přivezlo vždy jen 8 palet. Vyzdění po věnec trvalo v podstatě týden po práci + víkend. A pak měly následovat překlady. Systém doporučovaný výrobcem, tedy cca 5 ks překladů + polystyren nad každé okno mi připadal dosti nevýhodný a navíc jsem chtěl překlad až v úrovni věnce. Rozhodnutí tedy padlo takové, že se z venkovní a vnitřní strany nainstaluje po jednom kusu systémového překladu, následně polystyren z vnější strany a zbylý prostor se proarmuje a zabetonuje - v podstatě tudy prochází přímo věnec, až na dvě okna a vstupní dveře, které jsou nižší. Tak trochu jsem ale bojoval s myšlenkou šalování věnce. Z vnější strany to bylo celkem jednoduché, nalepil se jeden šár 8 cm příčkovek, ke kterým se přisadilo 12 cm polystyrenu. Tím zbývalo 24 cm pro věnec, armovací koše jsem tedy svařoval v rozměru 20x20 cm z roxorů průměru 12 mm, v místě překladu i 14 mm. Dle uvážení byly někde 4 dráty, někde 6. Třmínky byly doma naohýbané v průměru 6 mm. Z vnitřní strany se nakonec udělalo dřevěné šalování, které se zapřelo prkny směrem dolů. Podšalovaly se také všechny překlady a především pak největší překlad v garáži, který měl přes 5 m. Šalování nám zabralo nejvíce času, tuším asi tři dny po práci. Po večerech jsem ještě svářel armovací koše. Následně v sobotu jsem opět nahnal kamarády a rodinu, aby jsme stihli věnec vybetonovat. Ráno se naházely koše a svařily se na místě ještě mezi sebou a po poledni jsme začali míchat beton. Ten se nahoru zvedal v lopatě traktoru s čelním nakladačem, což velmi ulehčilo práci, ale traktor se dostal jen ke 2/3 domu, zbytek se musel odkýblovat. Ale všechno šlo, kdyby odpoledne nepřišla šílená bouřka, která nás neuvěřitelně vypláchla. Trvala ale jen hodinu, takže i přes déšť se fungovalo dál a věnec se stihl dodělat. Někde tedy šalunk úplně nevydržel hutnění a trochu se vyvalil směrem dovnitř, ale vše se podařilo ukočírovat ke zdárnému cíli. Následující den jsem začal šalunk demontovat a dozdívaly se ještě vnitřní nosné zdi + se v týdnu ještě dodělal věnec nad nimi. Z obvodového věnce se nechaly koukat kusy košů, takže nosné zdi se s obvodem propojily. Vnitřní zdi se šalovaly už z obou stran a svázaly drátem, takže zde se šalunk ani nehnul.  Nakonec tedy nezbývalo, než začít postupně rozebírat šalovací desky, porovnat použité pomocné dřevo a na stavbě trochu poklidit. Čekalo se na úzrání betonu, aby bylo možné pokračovat montáží stropních trámů. O tom ale v dalším článku. A jelikož dnes mohu postup hodnotit tak nějak s odstupem, přičemž jsem za tu dobu byl účastníkem ještě několika staveb a získal nějaké zkušenosti, řešil bych asi vše trochu jinak. V první řadě bych se asi vyhnul předraženým doplňkovým cihlám, které sice ulehčí práci, ale jejich cena je zbytečně vysoká. Dále bych úplně jinak řešil šalování věnce, které jsem měl kotvit do zdiva, aby se desky nemohly pohnout a hlavně dnes lituji, že jsem v té době nesehnal vibrátor na beton, který kvalitu při zalévání armatury ještě zlepší. Sice jsme hutnili latí co to šlo, ale stejně, vibrátor je vibrátor. Dovolím si také zmínit zkušenost ze společností Wienerberger a reklamací zdiva. V průběhu celé stavby jsem totiž měl pocit, že cihly jsou sice velmi přesné ve vodorovné ose, ale svislá osa se rozměrově pohybovala různě.  Rozdíly mezi cihlami byly až 5 mm, což mi přišlo dost. Chápu, že jde o pálenou hlínu, tedy "živý" materiál, ale stejně. Pozval jsem si tedy technika přímo od výrobce, aby toto posoudil a výsledkem byla alespoň paleta cihel dle výběru zdarma jako omluva. Což mě potěšilo, takže přístup a především ochota technika řešit věci přímo na místě byla nadstandardní. Také jsem řešil srovnání kvality cihel různých výrobců. Zvolil jsem Wienerberger, nicméně později jsem měl možnost osahat i cihly Heluz a KMbeta a kvalitu považuji za srovnatelnou. Jednoznačně je to zde především o ceně. Daleko větší rozdíl je spíše vidět v typech cihel P8/10 a P15, kde bych dnes jednoznačně volil P15. Omlouvám se za délku článku a stavbě zdar!