Slovníček pojmů - když si vybíráme okna - část první

Je tloušťka okenního rámu udávaná v mm, která má zásadní vliv na tepelně izolační vlastnosti profilu. Standardně lze říci, že čím větší stavební hloubka tím lepší tepelná izolace. U plastových oken je v závislosti na stavební hloubce profil rozdělen na nejčastěji pět nebo více komor, které mohou být případně vyplněny tepelnou izolací. Izolační komory jsou také u hliníkových oken. V současné době je trend pořizovat si okna s větší stavební hloubkou.

Plastový a hliníkový profil je rozdělen přepážkami na izolační komory, které vytvářejí oddělené vzduchové dutiny, které zajišťují lepší tepelně izolační vlastnosti. V současné době již neplatí, že lepší profil má více komor – počet komor musí odpovídat stavební hloubce profilu. Někdy jsou komory vyplněny ještě tepelně izolační výplní. U plastových oken je v největší komoře zpravidla umístěna kovová výztuha, která zodpovídá za tvarovou a konstrukční stabilitu oken.

Tvoří je nejčastěji dvě nebo tři skleněné tabule spojené meziskelním rámečkem, prostor je standardně vyplněn argonem. Tloušťka skleněné tabule by měla v základu být 4 mm s ohledem na velikost okna je pak bezpečnost zajištěna použitím silnějších tabulí, toto by měl dodavatel automaticky zajistit. V současné době je standardem některý z více typů tzv. teplých meziskelních rámečků, který zlepšuje tepelnou izolaci a výrazně omezuje tvorbu kondenzátu v dolní části skel. Lepší izolaci také zajišťuje tenká vrstva (y) oxidů na povrchu skel, která „vrací“ teplo do místnosti. Tato vrstva způsobuje lehké zabarvení zasklení. Tepelně izolační vlastnosti zasklení charakterizuje prostup tepla zasklením U_g (W/m²K).