Ve výstavbě vlastními silami nás podporoval hlavně můj otec, celoživotní truhlář, a bratr, který problematiku dřevostaveb studuje na VŠ.
Po bedlivém prozkoumání několika katalogů s typovými projekty rodinných domů jsme brzy pochopili, že tudy cesta nepovede. Nejen, že většina z nich nevyhovovala atypické orientaci našeho pozemku vzhledem k světovým stranám, ale ani nenabízela možnost odděleného WC od koupelny a kuchyně od obýváku - v obou případech místnosti zcela odlišného způsobu použití. No, nezbývalo, než začít shánět kvalitního projektanta zběhlého v oboru dřevostaveb, s čímž nám pomohl bratr a jeho kontakty ve škole. Nakonec nám byla doporučena firma z Rýmařova. Ještě před tím jsem se ale, obohacena poznatky z mnoha projektů, rozhodla zkusit si takový baráček vymyslet sama. Počet místností byl daný, stačilo je jen co nejvhodněji rozmístit vzhledem k účelu a orientaci stran. Když jsem dospěla k nejoptimálnějšímu výsledku, následovalo ještě srovnávání s projekty z katalogů a utvrzování se v přesvědčení, že tohle řešení je pro nás i náš pozemek to pravé. Takže návštěva projektanta už se odehrávala s jasně danými nákresy. Vznikl tak projekt na domek 8 x 10m s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Nestáli jsme o žádné vychytávky jako balkon (nač sedět tam a dívat se do zahrady, když můžeme být v ní) či střešní okna, která jednoduše zastupují okna ve štítech a při pohledu z nich si člověk nepřipadá jako v ponorce. Tolik asi k tomu, proč je náš dům takový, jaký je.