Při stavebním řízení byste navíc nejspíš moc neuspěli. Podle stavebního zákona musí být totiž hranice domu nejméně 25 metrů od zpevněné komunikace a musíte mít k cestě nějaký právní vztah. Nejlepší je, když je cesta vaše, ale i věcné břemeno nebo spoluvlastnictví není překážkou. Pokud je vaše plánované sídlo od cesty dále než 25m máte možnost zažádat si o výjimku anebo si postavit cestu sami.
To, jak si některé úřady vykládají po svém zpevněnou komunikaci, by bylo minimálně na slohovou práci, takže jenom přednesu názor sesbíraný na internetu. De facto se jedná o něco, po čem bude umožněn příjezd hasičů nebo popelářů. Protože obě tyto složky většinou nejezdí s multikárou, tak je jasné, že to musí být něco pevnějšího a stabilnějšího, stálého za každého počasí. Pokud nebude Váš stavební úřad trvat na nějakých zhovadilostech jako, že se musí na konci cesty otočit hasičské auto, a že je nutné než se pustíte do takové cesty projekt, územní rozhodnutí a povolení, tak by mělo stačit vybrat zhruba do 50 cm skrývku. Zajistit odvodnění a kvůli mísení se s podkladovou zeminou natáhnout pod cestu geotextilii. Jako výplň doporučuji nějaký hrubý štěrk. Pokud však máte k dispozici nějaký jiný kámen a nebude drahý, tak tam můžete nasypat prakticky cokoliv, co víte, že vydrží. Já osobně jsem použil asfaltový granulát. Byl levný a bylo ho hodně. Jako finální vrstvu už můžete použit něco pěknějšího. Záleží na financích, délce vybudované cesty a vlastním vkusu. Na závěr snad jen takovou radu. Finální vrstvu na cestu dejte, až budete vědět, že to poslední nákladní auto nebo bagr byl opravdu poslední. Kromě jiného vám základ pěkně v průběhu stavby zhutnili, takže už budete vědět, kde třeba nasypat více či méně.
Dříve než jsem však domluvil realizaci takové cesty, byla nutná cesta na stavební úřad. Tam samozřejmě proběhlo přesně to, co jsem v úvodu popsal, a bylo nutno zaujmout smutný pohled č.2. Než jsem se pustil do konfrontace, navštívil jsem hlavního architekta města X a poprosil o radu. Ten byl velmi vstřícný a dohledáním v chytrých knížkách dokázal vykouzlit nadlouho úsměv na mé tváři, „že by“ říkal jsem si, že by to nebylo zas tak neprůstřelné. Pokud totiž budujete cestu na svém pozemku, není nutné, aby splňovala náročné podmínky pro výstavbu, které ukládá stavební zákon.
Kombinace úsměvu a smutného pohledu umožnil svolení s výstavbou a já tak mohl začít kopat. No já tak ani ne , to spíše bagr. Cestu jsem si den předem, než přijeli, vyvápnil a protože mě napadlo, že bych si mohl, když už mám tady bagr sebrat skrývku na stavbu domu, vyvápnil jsem i budoucí barák. Přijeli ráno a bylo hezky. Takové pěkné babí léto. Kromě bagru přijela i tatrovka, protože bylo nutné vytěženou zeminu odvést a protože se jednalo o ornici, nechtěl jsem se jí vzdát. Bylo jich zhruba 15, myslím těch tatrovek. Na pozemku mi tak vyrostl pěkný kopec. Když končili, tak jsem jim řekl, ať to hezký urovnají, protože na tom budou děti v zimě bobovat. Bagrista je vlastníkem relativně velké firmy, která se zabývá vším možným kolem stavby, takže jsem se s ním domluvil na další spolupráci. Ani ne dva dny na to jsem měl na cestě první dvě tatrovky asfaltového granulátu. Za babku. Než byla cesta zčásti zaplněna granulátem, padlo těch tatrovek ještě hodně, ale ve finále při resumé, to podle mě dopadlo dobře. Myslím finančně.
Tohle byla nadlouho moje jediná stavební práce, kterou jsem realizoval, protože teď jsem teprve narazil na to, čemu se říká „úřední šiml“.
Když si na to vzpomenu, tak se v duši jenom pousměju. Ještě hodně vody uplyne, než se bude něco dít.
VIDEO:
Sdílet 
