Kdo a jak bude ocelovku vyrábět ???
Nejprve jsme chtěli, aby nám ocelovou konstrukci udělala firma na klíč a vše vypadalo poměrně slibně. Oslovili jsme zavedenou firmu, které šéfoval velmi zkušený statik s velkou praxí. Udělal nám návrh i rozpočet a jediné, co jsem nemohl překousnout byla celková váha ocelovky /firma byla placená od kg/, proto např. do stropu chtěli použít 2 x U profil o výšce 300mm, který se měl následně ještě vybetonovat.
Měl jsem pocit, že je to předimenzované a tak jsme od této varianty couvli. Nakonec jsme přes náš stavební dozor oslovili jednoho z nejschopnějších statiků u nás, což nás značně zdrželo, protože neměl čas. Oplátkou za nekonečné čekání, jsme dostali supra subtilní statiku, která respektovala všechna naše přání.
Sloupy z kovošrotu
Nejprve jsme začali počítat sloupy, pan statik spočítal na sloup jekl o průřezu na 120x120/síla 4mm. Mám kamaráda v kovošrotu a ten mi sehnal odřezy nových jeklu v nestandartních délkách /prostě sen/. Dokonce jsem si mohl vybrat mezi stěnou 4 až 5mm. Statikovi jsem důvěřoval, ale pro jistotu jsem vzal jekl 120x120/síla 5mm na spodek se navařila plotna 300 x 300 mm. Jedinou chybu, co jsem udělal, že jsem si nechal do plotny vypálit moc přesné díry, které jsem musel nakonec převrtat půjčenou magnetkou.
Stropní vazníky ala ČD
Pokud jde o stropní vazníky, tak to byl opravdu příběh se vším všudy, nejprve se mne statik zeptal, co mám k dispozici. S předchozího projektu nám zbyly vyřazené ocelové nosníky, které nesli na železnici troleje. Před několika lety se u nás modernizovala železnice pro pendolino a tak jsme nosníky zachránili ze šrotu.
Všechno jsem pro statika pečlivě změřil a statik si udělal model, který pak zatěžoval. Postupně jsme do průvlaku přidávali úhelníky 50 x 50/5, aby se nosník zpevnil. Ve finále jsme museli doprostřed příhrady doplnit ještě jednu žebřinu navíc až jsme byli na povoleném průhybu. Díky statikovi jsme se nakonec dostali se stropním vazníkem na celkovou váhu jako kdyby to byl nosný prvek do letadla.
Zesílení stropních vazníků
Hned, jak jsme měli noty od statika, začali jsme s úpravou nosníků, nejprve jsme udělali správné délky a potom se začalo s vyztužováním. Všechno by to šlo skvěle, kdyby nosníky nebyly žárově zinkované, a proto velmi obtížně svařitelné. Největší problém byl odstranit zinek a další problém byl s tím, že jsme to dělali venku.
Venku nám udělala bez problému jakostní svár jen elektroda a na svařování v ochranné atmosféře jsme si vyrobili menší stan, který jsme stěhovali vždy tam, kde se svařovalo, prostě opruz. Dneska bych to dělal jinak, nejprve bych si nosníky nechal otryskat a pak bych to svařil někde v hale, zkrátilo by to podstatně celou výrobu. V každém případě v místě a čase jsme to udělali jak to šlo a finále bylo základování, které jsem už dělal v hale a válečkovala celá rodina + dva kamarádi.
Výroba příčlí
Jako předposlední prvek ocelovky jsme vyráběli příčle do zimní zahrady, jako materiál jsme použili nový /tahokov/ a jekle opět ze šrotu také nové, ale nejakostní. Tohle už byla klasická práce se železem a hlavně to nebylo už tak rozměrné, takže se s tím mnohem lépe manipulovalo.
Díky tomu jsme mohli použít veškeré technologie, jako ochrannou atmosféru, tryskáč, střechu nad hlavou a podobně, proto to šlo docela dobře. Jako třešničku na dortu jsme použili tahokov jako 2 v 1. Byla to dekorační výplň za prvé a za druhé to byl složený statický prvek místo příhrady, prostě další šmoulovina ...
Mega pozednice
Jako poslední prvek jsme vyráběli pozednici na severní stranu domu, pozednice byla ze třech částí. Nedělali jsme ji podle plánku na stole, ale pěkně zkusmo, takže jsme si na sloupy přišroubovali čela a dovnitř jsme vložili manipulátorem horní a spodní rám pozednice. Nakonec jsme nabodovali výztuhy z jeklu ve formě zmije a takto nastehovaný kus jsme zavařili a nalakovali opět pod střechou, tentokrát ve sklepě naší budoucí haly.
Něco tak těžkého/obrovského a ocelového jsme dělali poprvé v životě, ale všechno se podařilo a dnes to drží střechu, dole najdete krátké video z realizace mega pozednice.