Montáž levnější ale moderní řady kuchyňské linky Ikea

Navrhl jsem si kuchyň v online plánovači na stránkách Ikey – znáte to, hodiny posouvání skříněk sem a tam, hledání ideální kombinace, která má aspoň trochu logiku. S hotovým plánkem jsem oslovil truhláře – cena? Zhruba 90 000 Kč. A to bez spotřebičů a šuplíků. Navíc dodací lhůta minimálně 1–2 měsíce. Takže jsem si řekl: "Díky, ale ne. Já si to zase poskládám sám." Nářadí doma mám, trpělivost taky a upřímně – Ikea je taková Lego sada pro dospělé. Kdo si jednou poskládal Pax, ví, o čem mluvím.

Spotřebiče jsem vybral z nejlevnější řady Lagan – ideální do nájemních bytů. Doma mám prémiovější kousky, ale tady jsem šel po funkčnosti a zatím musím říct – fungují bez problémů. Jako dvířka jsem zvolil světlý jasan Askerund (lamino), doplněný o levnější bílé korpusy. Ale pozor – na čem jsem nešetřil, byly šuplíky. Kdo jednou měl kuchyň se šuplíky, ví, že skříňky s policemi jsou tak trochu návrat do pravěku. A druhá věc, na které jsem nešetřil, byly obkladové panely.

Tyhle panely jsem použil nejen na boky krajních skříněk, ale obložil jsem s nimi i pohledovou spodní a horní část horních skříněk, tedy tak aby nikde nebyl vidět bílý korpus. Výsledkem je, že dvířka jsou zapuštěná do korpusu kuchyňské linky – vypadá to elegantně a draze, přitom to zase tak drahé není. Panely mají přesah o tloušťku dvířek, takže když to správně naříznete (stačí běžná okružní pila s lištou), přední čela skříněk vypadají jako v custom kuchyni za stovky tisíc. Hrany jsem neolepoval, jen je zapravoval transparentním silikonem – vždy jsem si je natočil směrem ke zdi nebo k originálnímu panelu.

Kuchyňskou desku jsem v plánovači úplně vynechal – ne že bych ji nechtěl, ale Ikea desky jsou kapitola sama pro sebe. Kromě toho, že mají maximální délku 2,5 metru, se na ně čeká snad jako na vládní rozhodnutí. Místo toho jsem si zajel do Obi, kde mají desky šířky 62,5 cm (ideální pro švédské kuchyně) a navíc vám je tam i nařežou a vyfrézují otvory. Za mě ideál.

Objednal jsem si z Ikey spotřebiče, dřez a další drobnosti, korpusy skříněk jsem nechal doručit na adresu. Doprava vyšla na 3 000 Kč, ale to se vyplatilo. Nechtělo se mi znovu prožívat to martyrium s přebíráním zboží ve skladu v Hostivicích, kam se člověk navozí, nadře a pak doma stejně chybí jeden šroubek.

Takže: akušroubovák do ruky, zapnout audio knížku a jelo se. Ikea má velmi srozumitelné návody, díly jsou značené, takže skládání probíhá plynule, pokud nepočítáte momenty, kdy vám šroubek uteče pod skříň. Ze zbylé dlaždy po obkladu podlahy v bytě, jsem udělal obklad za kuchyň – elegantní, praktické a ušetřil jsem za obkladovou desku.

Doporučuju použít závěsnou lištu METOD. Nestojí skoro nic a instalace je díky ní výrazně snazší. Připevníte lištu na zeď, skříňky na ni jednoduše zavěsíte a můžete s nimi šoupat sem a tam. Ideální i pro ty, co se bojí vrtat rovně. Lištu jsem použil i pro spodní skříňky – díky tomu jsem si celou linku poskládal úplně sám. Jen je potřeba při plánování počítat s tím, že soklové nožky budete dávat jen dopředu – dvě na skříňku stačí.

Na řezání lamina jsem použil kotouč s největším počtem zubů, který můj "kocour" unesl. K tomu univerzální lištu z Lidlu (funguje!), přímočarku (velkou i malou), vykružovací korunky na dřevo i dlažbu. Nejprve jsem si skříňky rozmístil nanečisto, označil otvory pro zásuvky a kabely a pak je postupně připravoval.

Zásuvky? Jedna pod dřez pro myčku, přívod vody, odpad a uzávěr vody. Další pro troubu a varnou desku. Digestoř dostala vlastní zásuvku přímo ve své skříňce, kde jsem vyřízl i otvory pro vývod vzduchu.

Po montáži jsem nasadil pracovní desku – ve dvou, protože měla délku přesně jako místnost. Trochu tetris, ale šlo to. Desku jsem přišrouboval, přímočarkou vyřezal otvory na dřez a varnou desku, přichytil dřez, nainstaloval baterii, zapojil spotřebiče, nasadil police, šuplíky a dvířka. Na úchyty jsem si vytvořil šablonu z kartonu – doporučuju, bez ní byste mohli vrtat styl „každý pes jiná ves“. Pod horní skříňky jsem přidal dvě LED zářivky a kabely protáhl deskou. Spáru mezi deskou a stěnou jsem zasilikonoval barvou ladící s deskou – drobnost, ale udělá hodně.

A nakonec – pokud si chcete ušetřit nervy a čas, doporučuju si půjčit pořádnou ponornou okružní pilu s vodicí lištou. Řezy budou přesné, čisté a hlavně rychlé. Už bych se bez ní do žádné další montáže nepustil.

A ještě jedna rada pro fajnšmekry – pokud vám skříňky nevyjdou přesně do prostoru, nelepte tam krycí panel. Raději vezměte větší skříňku a upravte ji – prostě ji zkraťte na potřebný rozměr, přeneste spojovací otvory z odříznutého dílu a máte custom skříňku přesně na míru. Vypadá to mnohem líp a nikdo nepozná, že jste improvizovali.

Pro představu – montážní firma z Ikey si za komplet kuchyň o podobných rozměrech účtuje cca 20 000 Kč. Mně to stálo jen čas, trochu potu a pár piv jako odměnu na závěr. A ten pocit, když si do nově smontované kuchyně uděláte první kafe – k nezaplacení.