Po dodělání veškerých instalací (voda, odpady, elektrika, vysavač) o je již možné dodělat tepelnou izolaci podlah a podlahové topení. Podle projektu je v podkroví vrstva izolace 6 cm a v přízemí 12 cm. Cena polystyrenu v roce 2021 prudce stoupala, takže jsem polystyren objednal hodně dopředu i za cenu, že bude v domě překážet a bude se několikrát přenášet…
Spočítal jsem tedy plochu domu a objednal dva druhy polystyrenu. EPS 100P tloušťky 6 cm do obytných částí domu. A XPS 300 tloušťky 6 cm do garáže, pod akumulační nádrž a do zádveří. V podkroví bude použita jedna vrstva, v přízemí vždy dvě vrstvy izolace.
Nejprve jsem od vágrysu naměřil výšku budoucích podlah (izolace včetně betonu), která vychází cca 18 cm (v přízemí) a cca 12 cm (podkroví) nad aktuální výšku podlah. Do výšky asi 1 cm nad podlahu jsem přisponkoval dilatační pásek. Ten bude oddělovat vrstvu betonu od zdí – beton bude moci tepelně dilatovat a hluk z podlahy se nebude přenášet do zdí. Protože je omítka natažena úplně od země, šlo sponkování celkem snadno. Ale bylo potřeba použít sponky délky 10 mm.
Vrstva betonu nad izolacemi případné nerovnosti dorovná, ale i tak je lepší polystyren umisťovat pokud možno rovně. Polystyren se rozmisťoval tak, aby byl položen jakoby na vazbu. V jedné vrstvě to snad ani nemá na nic vliv… Ale při více vrstvách je vrstva polystyrenu pevnější. Navíc se polystyren k podkladu lepil lepící pěnou na polystyren. Vždy se na desku naneslo trochu pěny, deska se položila a zatížila na pár minut cihlou. Polystyren sice už nikam nespadne, ale až se na něj budou sponkovat hadice podlahového topení, nehrozí jeho přizvednutí, nebo pohyb.
Na volných plochách šlo rozmisťování polystyrenu celkem rychle, spíše se čekalo až pěna zatuhne, aby bylo možné použít cihly v jiném místě. Složitější byla pokládka u stěn, kde bylo potřeba polystyren dořezávat, nebo v místech, kde vedou sítě – kabely, hadice, odpady, vysavač apod. Polystyren se řezal obyčejným odlamovacím nožem. Pokud bylo potřeba desku zbrousit jenom trochu, používalo se brusné hladítko na polystyren – EPS 100 tím jde tvarovat jedna radost. Drobné kousky a odpad z broušení se uklízel do kbelíku pro další použití.
Okolo hadic a většího množství kabelů se polystyren vynechával. Drobné mezery jsem vyplňoval nízkoexpanzní pistolovou pěnou. Větší mezery někdo dosypává pískem, já jsem se rozhodl pro zabetonování liaporbetonem. V DEKu jsem koupil Liapor frakce 0/4 a 4/8 ze kterého jsem míchal lehčený izolující beton. Varianta sice dražší, ale mám z toho o trochu lepší pocit.
Ručním míchadlem jsem v kbelíku namíchal Liapor 4/8, 0/4 a cement v poměru 4:2:1 s trochou vody tak aby vznikl beton. Do toho jsem ještě sem-tam přidával zbytky broušeného polystyrenu z předchozí části. Místa mezi polystyrenem, kde byla větší mezera jsem tímto betonem zasypal. Celkem jsem spotřeboval asi 10 pytlů liaporu. Ale toto množství je velice individuální – třeba v technické místnosti padlo hodně betonu okolo hadic rozvodu vody, okolo vysavače a u „sběrnice“ kabelů.
Po položení polystyrenu ve všech místnostech a vytvrdnutí liaporbetonu (stačí den) jsem rozbalil na zem fólii CUBE 90. Je to reflexní separační fólie tloušťky 0,09 mm s natištěným 5cm rastrem. Tato práce šla opravdu rychle. Vždy jsem rozbalil kousek fólie a tu přilepil k podkladnímu polystyrenu, aby se fólie nepohybovala. Rozbalil jsem celou délku místnosti, uřízl na konci odlamovacím nožem a potom celý obvod oblepil širokou lepící páskou.
Protože v mém případě budou podlahy betonové, nemusí být „igelitová vana“ dokonale utěsněná. V případě lité podlahy z anhydritu je potřeba vše „dokonale“ utěsnit, aby se anhydrit nedostal pod fólii a polystyren a nedošlo k jeho nadzvednutí (stejně je přilepen). V obou případech však platí, že pečlivá práce je lepší a je tedy lepší vše utěsnit.
Následovat bude instalace rozvaděčů a hadic podlahového vytápění.